Po EURO OES Show jsme ještě pár dní v Blankenberge zůstali a užívali si pobřeží Severního moře. Byl to ideální čas oddychnout si od pracovních povinností a užít si trochu volna. Celé pondělí po výstavě, kdy ostatní odjížděli domů, jsme prolenošili v pokoji. Tedy „prolenošili“… jak se to vezme. Já rozhodně, ale Deny s kartáčem v ruce připravovala naše chlupaté holky na městský provoz. Navečer jsme navštívili tamní vyhlášené molo a konečně viděli i moře 😍.
Pod tímto příspěvkem najdete sestříhané video z celé naší pětidenní dovolené a obsáhlou fotogalerii. Video je chronologicky řazené a oddělené přehlednými předěly, takže v něm snadno najdete všechna navštívená místa.
Lille
Další dny se nesly ve víru cestování. Začali jsme v nedaleké Francii 🇫🇷 a navštívili malebné Lille. Zde nás naprosto uchvátilo, jakým způsobem je vyřešená hlavní doprava. Místo klasické betonové dálnice zde vede dvouproudá silnice (tuším, že to byl Boulevard de la Liberté) obehnaná stromy, která se vždy elegantně zanoří pod povrch, kdykoliv ji křižuje kolmá ulice. Je to jako malá horská dráha pro auta. A když už jsme v Lille byli, jako velký fanda cyklistiky jsem musel navštívit i Roubaix.
Ghent
V Ghentu mě překvapilo, že se dá autem dojet skoro až do centra, kde jsou podzemní garáže. Nejsou přeplněné a ani drahé. Jak jsem pak zjistil, takhle to mají řešené všechna větší města. Ghent, přezdívaný „belgické Benátky“, je naprosto nádherný a rozhodně doporučuji se tam zastavit.
V jeden okamžik začaly kostelní zvony hrát nějakou zvonkohru a Deny hned: „Slyšíš to? To nepoznáváš? No? To je přeci David Bowie!“ Já si poťukal na čelo a v domnění, že je to jen horkem a úpalem, jsem tomu nevěnoval pozornost. Až když jsme se zastavili na kávičku a nějakou tu belgickou pochutinu, vygooglil jsem, že skutečně hrají Life on Mars? od Davida Bowieho. A to vždy ve tři čtvrtě. V celou se hraje místní hymna „Boven Gent rijst“, ve čtvrt skladba „Ne me quitte pas“ a v půl „Ach Rosalie“. Tento playlist je k poslechu až do Velikonoc 2027.
Antverpy
Toto krásné přístavní město občas motoristy potrápí dlouhými kolonami kvůli dálničnímu tunelu, který vede pod námořní cestou do přístavu. Pokud si ale uděláte čas a odbočíte do centra, uvidíte nádherné uličky. Skutečnou perlou je skrytá ulička Vlaeykensgang. Za tajemnými dveřmi s číslem popisným 10 se skrývá naprostá oáza klidu. Prostě pecka, must see.
Damme
Kousek od našeho hotelu leží malé městečko Damme. Vesnička reprezentující pohodu a klid venkova. Kolem Damme se dá procházet po cestičkách a potkávat hospodářská zvířata, jak v klidu přežvykují. Tady jako by neexistoval čas. Daleko je shon města, stres a jiné moderní výdobytky. Tady je prostě krásně na srdíčku. A jak prohlásila Deny, tady se musel narodit Jean-Claude Van Damme. Díky této poznámce jsem zjistil, že byl sice Belgičan, ale z Bruselu.
Brugy
Z Damme do Brug je to co by kamenem dohodil, podél nádherné hráze kanálu. Opět parkování v centru a ty barevné domy… krása pohledět. Škoda, že bylo velké horko a mě schvátila lehká nevolnost z přehřátí, jinak bychom si místní atmosféru užili více. Takhle jsme sedli do klimatizovaného auta, město projeli a kochali se výhledem.
Blankenberge: Poldery a duny
Na závěr jsme se ještě museli pokochat místní pláží. Víte, proč se tomu tady říká poldery a duny? Poldery jsou v podstatě pevnina, kterou si místní doslova „ukradli“ moři tím, že ji vysušili a obehnali hrázemi (odtud to známé úsloví, že Bůh stvořil svět, ale Belgičané s Nizozemci stvořili své země). Duny jsou naopak přírodní písečné valy, které fungují jako přirozená ochrana pobřeží. Lehce jsme si i nechali ošplouchnout nohy v Severním moři, které mělo celých 14 stupňů. Takže žádná koupačka, ale bylo to příjemné a krásná tečka za celou dovolenou.