Dalo by se říci, že již tradičně jsme se zúčastnili letního výcvikového tábora, který pořádá Klub chovatelů slovenských čuvačů. Tento klub byl založen v úctyhodné historii roku 1933 a s odkazem na tradici pravidelně pořádá akce, které mají smysl. Jedné takové se již nějaký ten pátek účastníme a musíme poděkovat, že i naši bobtailové jsou mezi čuvači vítáni. Nebývá totiž samozřejmostí, že je klub takto otevřený i pro „nečleny“ a chovatele jiných plemen. Naštěstí zde nehraje žádnou roli rasismus, takže je na táboře k vidění i bernský salašnický pes nebo dokonce jorkšír. Je to osvěžující kontrast k jiným klubům, které snad existují jen na papíře a jejichž aktivita se limitně blíží nule.
Tábor je koncipován jako týdenní soustředění se zaměřením na psa. Tady se ale necvičí jen pes, ale hlavně páníček, aby pochopil, jak se svým parťákem komunikovat a jak ho „číst“. Je neuvěřitelné, kolik signálů nám psi dávají, když se jim něco nelíbí nebo naopak něco chtějí, a my lidé jsme k tomu leckdy až imunní. Samozřejmě, že týden není jen o cvičení, ale i o zábavě, klábosení a soutěžích.
Letošní týden byl v uvolněnější atmosféře, s větším prostorem pro odpočinek. Já osobně jsem si dopřával i poobědové „školkové“ spaní. Naše holky to také uvítaly a na cvičení byly vždy řádně odpočaté a natěšené na další akci.
První výcvikový den byl seznamovací. V naší skupině u trenérky Zdeničky jsme řešili, co nás trápí a jak zvládat nepříjemné situace. Odnáším si důležité ponaučení: nemusíme neustále pracovat se všemi třemi holkami najednou.
Odpoledne nás čekala velmi poutavá přednáška „Výstava psů z pohledu rozhodčího“, kde jsme se dozvěděli, že jsou rozhodčí kteří oceňují psa jako celek a nestojí proti vystavovateli. Ba naopak, jsou na stejné straně, jelikož jim záleží na budoucnosti plemene. Taktéž je důležité respektovat odlišný názor a nezapomínat, že výstavy jsou pro radost!
Druhý den jsme se dopoledne věnovali socializaci. Konečně se všichni poznali, očichali a nesežrali se! Vtipně na to navazovala přednáška o výživě psů. A pak už tábor frčel jako rychlík. Namátkou: Skořápky, Burák nebo Slepá bába. Hry, kde je komunikace mezi psem a páníkem vybičovaná na maximum. Těžko to popisovat, doporučuji zažít na vlastní kůži.
Jako každý rok na závěr proběhla maškarní přehlídka, letos v duchu „Superhrdinové“. Já jsem se ujal role superpadoucha (ehm, superhrdiny) Grua, Denisa byla Lucy Wilde a naše bobtailky? Ty jsme převlékli za Mimoně. Vzbudilo to takový úspěch, že jsme vyhráli cenu za nejlepší masku! Nutno podotknout, že i Batmanové nebo Tlapková patrola byli skvělí – mrkněte do fotogalerie.
Večery na táboře? Žádná nuda. Jirka nám dvakrát krásně hrál u ohně, byl to v podstatě soukromý koncert. Měli jsme i noční běh se psem a pro nás „neběhavce“ hospodský kvíz. Prostě si každý našel své. Díky všem za krásný týden, už teď se těším na příští rok!